Cestu Marokem se vyplatí začít v Marrákeši, odkud se dá dobře dostat do ostatních koutů země. Na hlavní tržnici Djemaa El Fna plné pouličních hudebníků, akrobatů a zaklínačů hadů to žije ve dne i v noci. Stará část města – medina – je nejčastějším cílem turistů. Mimo tržiště tam můžete navštívit největší marrákešskou mešitu Koutoubia nebo palác Bahia zdobený dřevořezbami a barevnými mozaikami. V celém městě se prolínají arabské vlivy s evropskou kulturou. V minulosti tady trávil čas například britský státník Winston Churchill nebo světoznámý návrhář Yves Saint Laurent. Právě zakladatel módní značky YSL tady v roce 1980 odkoupil zahradu Majorelle, pojmenovanou po francouzském malíři Jacquesu Majorellovi, který ji na začátku 20. století založil.

Kam zajít v Marrákeši na jídlo? Chybu neuděláte, když navštívíte nejstarší městskou restauraci Dar Essalam. Ve vyhlášeném podniku rád večeřel Churchill a Alfred Hitchcock tady natáčel svůj film Muž, který věděl příliš mnoho. Restaurace se nachází uprostřed mediny – staré části města – a její interiér je zařízený v tradičním arabském stylu. Zdi jsou obložené kachličkami s orientálními vzory a útulnou atmosféru doplňuje tlumené osvětlení. Ochutnat tady můžete třeba tradiční kuskus se zeleninou nebo sladkoslaný koláč pastilla plněný masem a posypaný cukrem a skořicí.

Maroko má čtyři královská města. Kromě Marrákeše mezi ně patří také hlavní město Rabat, historický Fes a méně známý Meknes. Ten je úzce spojený s osobností krále Muláje Izmaela z dynastie Alavítů. Maroku vládl v 17. století a rozhodl se usadit právě v Meknesu. Nechal zde postavit obrovský palác, který v zemi do té doby neměl obdoby. Při stavbě královského sídla se inspiroval palácem francouzského panovníka Ludvíka XIV., proto se místu někdy přezdívá marocké Versailles.

Meknes je zároveň nejbližším městem, odkud se dá dostat k ruinám starověkého římského města Volubilis. Dodnes je tu k vidění část městských lázní s vytápěcím systémem, domy s atrii bohatě zdobenými mozaikami a také vítězný oblouk symbolizující podporu Říma. Celé město je od roku 1997 zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Na začátku prohlídky dostanete do ruky větvičku máty, protože se zde ve vzduchu mísí různé pachy z roztoků, které se používají při zpracování kůže. Z přilehlých balkonů uvidíte, jak se kůže namáčí v kádích s holubím trusem, díky kterému změkne a může se dál zpracovávat. V kádích se také ručně barví pomocí výluhů z rostlin a minerálů. Zpracovávají se zde čtyři druhy kůže – kozí, velbloudí, ovčí a hovězí. Hotové produkty si pak můžete prohlédnout a nakoupit v místním obchůdku. V nabídce mají různé výrobky od peněženek až po kabelky či boty, vše v mnoha barevných odstínech.

Podstatnou částí marockého území se táhne pohoří Střední a Vysoký Atlas. Největší vrchol Džabal Tubkal dosahuje 4 167 metrů nad mořem. V oblasti Středního Atlasu se nachází horské městečko Ifran, které je díky své architektuře v alpském stylu a poloze 1 600 metrů nad mořem známé pod přezdívkou malé Švýcarsko. Začátkem 30. let 20. století ho založil francouzský politik Eirik Labonne a mělo sloužit jako odpočinkové místo pro rodiny z Francie. Bylo zde postaveno mnoho rodinných vil a bytových domů a také římskokatolický kostel. Od 90. let zde dokonce funguje univerzita s výukou v angličtině.

Soutěska Todra láká horolezce

Ve východní části pohoří Atlas se nachází soutěska Todra. Masivní puklinou v náhorní plošině o délce 40 kilometrů protéká křišťálově čistá řeka, jejíž světlá barva kontrastuje s červenými vápencovými stěnami. V nejužším místě dosahuje kaňon výšky 300 metrů a díky zvrásněnému a vypouklému povrchu stěn soutěsky je oblíbeným cílem horolezců. V oblasti je hned několik lezeckých tras, na které se můžete vydat. Nejznámějším úsekem je stěna Pilier de Couchant. Než ji ale zdoláte, musíte k ní přebrodit řeku.

Přibližně 200 kilometrů od oázy Tineghir leží městečko Merzouga, odkud se dá vyrazit na marockou poušť. Džípem se dostanete přímo k písečným dunám, po kterých se turisté rádi projíždí na velbloudech. Ti, kdo touží po větším adrenalinu, mohou písečné duny sjet na lyžích či speciálním dřevěném prkně zvaném sandboard. Jedinečným zážitkem je pak noc strávená v beduínském táboře. Během večera u táboráku ochutnáte tažín či mátový čaj a užijete si pozorování noční oblohy za doprovodu tradiční marocké hudby.