Z lásky nikdo nevraždí

V minulém roce bylo v Česku spácháno 159 vražd. Z toho 86 bylo motivováno osobními vztahy. Podle policie se velká část z nich odehrála mezi partnery. „Zabít je schopný v podstatě kdokoliv,“ říká Šárka Blatníková, forenzní psycholožka z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci Ministerstva spravedlnosti. „Bohužel je to velmi jednoduché. Člověk nemusí být nijak duševně narušený. Mnohdy stačí, že dlouho žije v nevyrovnaném a konfliktním vztahu. Najednou se ocitne v situaci plné napětí a stresu a jediné, co chce, je z ní uniknout,“ vysvětluje. Kriminalisté takovým vraždám v afektu přezdívají trochu cynicky domácí zabijačky. Nejčastěji se při nich vraždí nožem a pachatel je ve většině případů ihned jasný.

Zkoumání motivu vraždy partnera je podle psycholožky velmi složitá disciplína. Většinou jde o kombinaci několika faktorů, zejména pokud se jedná o zabití v afektu. Motivem může být již zmiňovaná frustrace či vlastní nevyrovnanost nebo také domácí násilí. „Občas ale plánovanou vraždu může pachatel maskovat tvrzením, že plánovaná nebyla. Je proto důležité, aby se policie zabývala i těmi nejmenšími detaily. Prezentovaný motiv totiž může být velmi odlišný od toho reálného,“ říká.

Podle Šárky Blatníkové je ale jedna věc zcela jistá: Z lásky se nezabíjí. „V literatuře se často setkáváme s vraždami spáchanými z lásky, což v zásadě nedává smysl,“ tvrdí. K tomuto činu dochází zpravidla z úplně jiných pohnutek. „Plánovaně člověk zabíjí například kvůli zisku, majetku nebo snaze se pomstít, rozhodně ne z opravdové lásky,“ říká. Určitou roli může hrát i žárlivost. „Často ji považujeme za neškodný projev lásky, ale ve skutečnosti se jedná o velmi negativní emoci doprovázenou úzkostmi a strachem z opuštění,“ vysvětluje. Přiživovaná žárlivost může přejít až do patologické formy, která je nebezpečná. Bývá spojena s paranoidním chováním, zastrašováním i ubližováním.

Zabít je za určitých okolností schopný každý, ale promyšleně a s plánem vraždí svého partnera ve většině případů osoba s poruchou osobnosti. „Nejčastěji to bývají lidé s psychopatickou strukturou osobnosti. V kriminální populaci takové rysy nese přes 70 procent pachatelů,“ říká psycholožka. Celkově pak podle statistik připadá na každých sto lidí pět psychopatů. Zdaleka ne všichni však končí za mřížemi. Mnohdy je tomu přesně naopak. Řada z nich působí na dobře placených mocenských pozicích. „Mají touhu ovládat, kontrolovat, být na výsluní, a to za každou cenu,“ říká psycholožka.

Osoby s disociálními rysy postrádají empatii, jsou arogantní a impulzivní. Jejich prožívání je na velmi povrchní bázi. Za životní priority pokládají majetek, moc a sex. O prožitek jim přitom nejde, chtějí své okolí ovládat. „Chovají se jako dravci. Většinou mají představu, že jsou chytřejší než ostatní, a proto jim všechno projde. Neberou na ostatní ohled. Ve středu jejich zájmu mají pouze své potřeby a nebojí se kvůli nim překračovat pravidla a normy,“ říká psycholožka.

Svoje neetické, nebo dokonce kriminální chování si psychopati dokážou velmi dobře obhájit, neboť zcela postrádají svědomí. „V odborné literatuře se takovým obranným mechanismům říká neutralizační techniky nebo kriminální styly myšlení. Například často vinu svádějí na oběť nebo své okolí. Případně pro zachování vlastního pozitivního sebeobrazu nějaký společensky viditelný a ceněný dobrý skutek, aby sebe i ostatní přesvědčil, že je v jádru dobrý člověk,“ říká psycholožka. Nejzávažnějším projevem jedinců s disociálními rysy je schopnost překročit hranici mezi myšlenkou a činem.

V partnerských vztazích může být velmi těžké psychopata odhalit. „V tom jsou nebezpeční. Mají velmi dobře vyvinutou schopnost okouzlit a manipulovat okolím. Oplývají šarmem, v projevu jsou často nenucení, velkolepí, ale také bezobsažní a povrchní,“ říká psycholožka. Podle ní si vybírají partnery, kteří jsou náchylnější k manipulovatelnosti a které bude snazší ovlivňovat. Člověk, který je s takovou osobou ve vztahu, tak nemá většinou šanci poznat, s kým má tu čest. V tomto případě se vyplatí dát na okolí. „Že něco nehraje, většinou rozpoznají vaši přátelé nebo rodina,“ dodává psycholožka.