Ať tu po nás
něco zůstane

„Když jsem se vrátil krátce po začátku covidu ze zahraničí, zjistil jsem, že je hospoda volná, tak jsme se s manželkou Veronikou domluvili, že ji povedeme,“ vypráví Jiří Rosík. Restauraci U Šmídů už s manželkou provozují třetím rokem. Během letní sezony tvoří většinu hostů turisté. Nejčastěji se jedná o cyklisty. Zastaví se tu ale i hodně lidí, kteří sem přijedou na výlet vlakem. Zastávka se totiž nachází přímo naproti hospodě. Nejčastěji odtud pokračují na vyhlídku Zvičina nebo na procházku kolem přehrady Les Království. V chladnějších měsících Rosíkovi pořádají hudební večery s kapelou, což oceňují hlavně místní. Během zimy je však hospoda podle Rosíkových o poznání prázdnější. „V létě makáme, abychom vydělali na zimu, kdy lidí chodí méně a je potřeba topit,“ vysvětluje Jiří Rosík.

Příští rok by Rosíkovi rádi rozšířili venkovní zahrádku a pořídili nová, energeticky úspornější kamna. Po letní sezoně ale často musí upřednostnit drobné opravy, na které jde většina volných peněz. „Když tu během léta projde denně 120 lidí, tak je na denním pořádku kupovat nová záchodová prkénka nebo židle. Často taky řešíme utržené kliky od dveří,“ vypočítává Jiří Rosík nápady na vylepšení.

Většinu hostů tvoří místní štamgasti, kteří sem chodí sledovat hokejové zápasy brněnské Komety. Občas tu pořádají také narozeninové oslavy, na předzahrádce opékají maso na rožni. Během léta se tu rádi osvěží projíždějící cyklisté, kterých je však rok od roku čím dál méně i kvůli rostoucím cenám piva. „V létě se snažíme vydělávat, abychom zvládli přečkat zimu, letos jsou ale víkendy zatím klidné. Přes týden tu máme místní, to ale bohužel na provoz nestačí,“ vysvětluje Daniel Pokorný.

Historická budova potřebuje celkovou rekonstrukci. „Rádi bychom vymalovali, vybudovali nové toalety a zázemí pro personál. Také bychom pořídili nové vybavení, hlavně stoly a židle, aby se u nás hostům líbilo a hospoda mohla fungovat i nadále,“ říká Daniel Pokorný.

Hospodu vede již šestým rokem Martin Pochman, na hostivařském sídlišti ji otevřel s pomocí své maminky, když mu bylo dvacet pět let. „V oboru vyučený nejsem, ale hospodu jsem si vždycky chtěl zkusit. Po dvou letech provozu přišel covid, do zelených čísel jsem se dostal až před rokem a půl,“ vypráví. Kromě piva a studené kuchyně se snažil místní lákat na populární hospodské kvízy nebo sezonní grilování. „Lidi si na to zvykli a rádi se tu schází. Jsme sice v Praze, ale je tu vesnická atmosféra, většina hostů je z okolních paneláků a chodí sem opakovaně. Občas k nám zavítají studenti z kolejí, které jsou nedaleko. Můžou si dát pivo a neřešit, jestli jim ujede poslední metro,“ vysvětluje Martin Pochman.

I přesto, že místní Pub U Sousedů navštěvují rádi a často, jsou podle majitele tržby nižší než v minulých letech. Může za to především zdražování piva a nájemného. „Lidé sice chodí, ale místo dvou nebo tří piv si dají jedno. I tak to tu ale chci pořád držet, rád bych lidem nabídl i teplá jídla. Na to ale zatím nemáme uzpůsobenou kuchyň. To bych si do budoucna rád splnil,“ uzavírá Martin Pochman.

David Brož hospodu provozuje zhruba půl roku, znal ji už jako dítě z vyprávění svého tatínka. Pověst, která se týká jejího založení, si dodnes pamatuje. „Původně dřevěný dům, ve kterém se nacházela hospoda, navštívil zdejší kníže, když projížděl krajem. Zatímco si vychutnával pivo, místní přepadli kočár, který na něj venku čekal. Kníže se později pomstil a hospodu nechal vypálit,“ vypráví David Brož. Obyvatelé Českého Meziříčí později postavili nový, kamenný dům, ve kterém je hospoda dodnes. „Během covidu tu bylo dva roky zavřeno. S myšlenkou provozovat hospodu jsem si hrál dlouho a letos na jaře jsem se konečně rozhodl do toho jít.“

Kromě piva a teplých jídel, které David Brož sám připravuje, sem hosté chodí i na kulečník, šipky nebo stolní fotbálek. V létě se tu opéká maso, ve společenském sále se zase konají diskotéky. „Lidé z vesnice i okolí, jsou rádi, že mají místo, kde se můžou setkat. Nejbližší hospoda je odsud deset kilometrů,“ říká David Brož. Kromě místních hospodu navštěvují také turisté, kteří míří do Orlických hor nebo k nedaleké přehradě Pastviny. David Brož by budovu, ve které se hospoda nachází, rád opravil. „Výhru bych použil především na výměnu oken a fasádu, dům je potřeba dát do pucu, než přijde zima,“ říká nový provozovatel.

Majitel restaurace Jiří Šimůnek stojí za výčepem už více než třicet let. Z hospody se navíc během let stal rodinný podnik. Seznámil se tu s manželkou, kterou před lety zaměstnal jako servírku. Většinu hostů tvoří štamgasti, kteří se zde scházejí po práci. „Naše hospoda je jejich kulturním svatostánkem. Je to pro ně srdeční záležitost,“ přibližuje Jiří Šimůnek. V létě sem ale zavítají i turisté, kteří vyrážejí na nedalekou Panskou skálu nebo do sklářského muzea. I když si na nedostatek hostů nemůže stěžovat, naráží Jiří Šimůnek na finanční problémy. „Po dvaceti letech jsem musel propustit dva zaměstnance. S manželkou se teď o všechno staráme sami,“ popisuje s tím, že hospodu má otevřenou sedm dní v týdnu.

Pro stálé hosty navíc pořádá pravidelné akce. Ať už je to sledování sportovních přenosů, živá hudba nebo večery s jídlem, kdy se podává tatarák. Na vlastní kuchyň jim ale zatím nezbývají peníze, takže hostům může nabídnout jen příležitostné studené občerstvení. To by ale Jiří Šimůnek do budoucna rád změnil. „Výhru bychom rádi využili například na zařízení kuchyně, abychom hostům mohli uvařit i oběd nebo večeři,“ dodává.

Restauraci Zanzibar na pražském Ládví převzal od předchozích majitelů před dvanácti lety. Kdysi obyčejný bar proměnil na vyhlášený podnik, kde se scházejí místní i ti, kteří sem přijdou na základě pochvalných recenzí. „Dva stoly mám vyhrazené jen pro štamgasty, polovina hostů jsou ale lidé, kteří jedou do Prahy třeba na výlet,“ říká Václav Rendl. Hosty do Zanzibaru lákají hlavně nízké ceny, dobré jídlo a přátelská obsluha. „Držíme ceny při zemi a máme giga porce. Když sem přijedou lidé z Moravy, tak říkají, že ani tam takové ceny nemají,“ říká Václav Rendl s tím, že hlavní jídla nabízí za 129 korun a pivo za 35 korun. „Pohostinství je můj koníček, nedělám to proto, abych zbohatl,“ dodává. Věří, že i díky tomu má hostů stále dost.

Některé dny tráví Václav Rendl za barem, jindy je v kuchyni nebo obsluhuje hosty. S provozem hospody mu občas pomáhá otec i mladší syn. „Nedávno jsem měl týden dovolenou a tři dny zůstala restaurace zavřená. Když jsem se vrátil, hned si místní stěžovali, že jsem měl zavřeno,“ vypráví Václav Rendl s tím, že pokud by to bylo možné, výhru by využil především na rekonstrukci. Šlo by například o opravu starých podlah, toalet a také modernizaci kuchyně.

Vlastní podnik nedaleko České Lípy si otevřel téměř před třiceti lety. „Je to moje srdcovka a chci ji zachovat otevřenou aspoň do důchodu,“ vypráví. Kdysi bývala restaurace místem, kde se pořádaly svatby i pravidelné společenské akce pro místní. Od té doby ale podle Bohumila Palounka hostů ubylo. Dnes se zde scházejí hlavně štamgasti nebo lidé ubytovaní ve vedlejším penzionu U Palounků. „Zdraví už mi tolik neslouží, marodím, ale i tak každý den ve čtyři odpoledne otevřu, aby si lidé měli kam zajít,“ přibližuje Bohumil Palounek, který je hostinským, kuchařem i výčepákem. Hosté sem chodí hlavně na zdejší specialitu – kuřecí nudličky. V létě oceňují také příjemné posezení na zahrádce, kde kvetou staré růže.

Pro Bohumila Palounka jsou hosté na prvním místě. Záleží mu na tom, aby s obsluhou byli vždy spokojení. Dříve jim návštěvu občas zpříjemnil hrou na harmoniku a zpěvem. „Výhru bych rád využil na věci, které pocítí hosté,“ říká majitel s tím, že jako první by například pořídil nové židle a stoly.