Voda v zahradě může mít mnoho podob – od klidného jezírka po monumentální fontánu nebo třeba vodopád. Vždy však hraje důležitou roli a přináší do zahrady život. To platilo v dávných dobách stejně jako dnes.
V naší cestě historií se zaměříme na příklady toho, jak se zahrady a vodní prvky v nich vyvíjely a jaký význam jim lidé v různých kulturách přikládali. Projdeme společně zahrady starověké Mezopotámie, Dálného východu i antické či barokní Evropy a uvidíme, jak se voda stala nedílnou součástí lidské touhy po kráse a harmonii.
Úspěšný a také obávaný asyrský vládce Aššurnasirpal II. se v 9. století před naším letopočtem nechal natolik okouzlit svou zahradou plnou vodních kanálů a ovocných stromů, že ho přivedla až k překvapivému přirovnání: „Vodní proudy tak početné jako nebeské hvězdy plynou v rajské zahradě… Podobný veverce si radostně trhám plody v zahradě potěšení.“
Mezi řekami Eufrat a Tigris se už před mnoha tisíci let měly nacházet babylonské Semiramidiny visuté zahrady, jeden ze starověkých sedmi divů světa. Není jisté, jestli skutečně existovaly, ale o jiných zahradách v Mezopotámii doklady jsou. Víme, že zahradní areály asyrských vládců si udržovaly přírodní vzhled, z řek do nich byla přiváděna tekoucí voda a rostly v nich exotické rostliny, které si králové přiváželi ze svých výprav.
Radost, kterou voda přináší do zahrady, je dnes stejně velká jako kdysi.
„Voda prostě do zahrady patří a člověk se tam díky ní cítí skvěle,“
říká Radek Banat, ředitel firmy Jezírka Banat, jejíž tým se specializuje na budování vodních prvků v zahradách. „S vodou je to jako s ohněm, dokážete na ni zírat hodiny a ani nevíte proč.“
Římské zahrady napájené akvadukty ohromovaly návštěvníky svou pestrostí a jejich stavitelé čerpali inspiraci z celého tehdy známého světa, zejména z Persie a Řecka. K odpočinku a rozptýlení sloužilo Římanům v jejich zahradách množství pohodlných lázní, zdobených nádrží a zurčících fontán.
Jedním z prvních takových areálů byly slavné zahrady na Eskvilinu, jednom ze sedmi římských pahorků. Dal je zbudovat důvěrník prvního císaře římské říše Augusta a milovník umění Gaius Cilnius Maecenas, po kterém nám dodnes zůstalo označení „mecenáš“. Dodnes obdivovanou krásnou kašnu ve tvaru ozdobného rohu na pití pro něj vytvořil Pontios, řecký sochař žijící v Římě.
Pocit pohody a nádhery navozovalo v římských zahradách mnoho rozmanitých prvků, které odrážely vkus a zájmy vlastníka. A tak je možné budovat zahradu i dnes.
„To je na tom to krásné, je to vaše zahrada, tak si ji udělejte podle svého gusta,“
doporučuje Radek Banat.
Maurské zahrady tradičně vznikaly v prostředí vyprahlé krajiny, kde byla voda vzácná a nakládání s ní vyžadovalo velkou nápaditost a technickou zdatnost. Zahrada v arabsko-islámském pojetí je zpodobněním ráje a udivuje návštěvníky množstvím vynalézavých prvků působících na všechny smysly. Voda v ní symbolizuje zdroj života a čistotu těla i ducha.
Palác Alhambra a související komplex Generalife ve španělské Granadě představuje vrchol dobové technické dovednosti. Na místě původní strohé pevnosti maurští vládci postupně vybudovali soubor budov a zahrad korunovaný slavnou Lví fontánou ze 14. století. Vodu do ní přivedli až ze vzdálené a níže tekoucí řeky. Důmyslný vodní systém Alhambry dodnes fascinuje laiky i odborníky svou technickou dokonalostí.
Ani dnes se jakékoli větší vodní prvky v zahradách neobejdou bez kvalitních technických řešení. A nejde jen o to, vybudovat přívod vody, důležité je také zachovat její kvalitu:
„Příroda to zařídila tak, že každá voda je brzy osídlena a stává se živou – jako první přijdou mikroskopické řasy, které do vody zanese vítr, a voda zezelená. Aby se tomu zabránilo, pomáhá nám technika – čerpadla, filtry a UVC-lampy,“
připomíná Radek Banat.
Rozlehlý areál zvaný Zahrada pokorného služebníka státu zbudoval v čínském Šu-čou v 16. století císařský správce Wang Sien-čchen. Na stavbě se podílel jako projektant a manažer, ale také jako zahradník, a právě v této roli prý byl nejšťastnější.
Klasické čínské zahrady citlivě napodobují přírodní scenérie, vodní plochy a toky, skály a kopce. Jejich pojetí vychází mimo jiné z principů jin a jang – protikladů utvářejících harmonickou jednotu. Takovou jednotu tvoří i kámen a voda, základní stavební prvky čínských zahrad a také symbolické základy dlouhého a dobrého života. K tomu podle čínské tradice velmi přispívá právě práce na zahradě.
Budovat vlastními silami zahradu a vodní prvky v ní může být velká radost. „Základním pravidlem je to, že práce na zahradě nás musí bavit,“ vysvětluje Radek Banat
„Pomáháme zákazníkům, aby to zvládli, případně se postaráme o části projektu, na které si netroufnou.“
Kjótský zenový chrám Rjóandži je proslulý svou kamennou zahradou, jeho jedinečný celek však dotváří také jezírko Kjojoči, vybudované již v 11. století, a vzácná nádržka tsukubai ze 17. století. Je umístěna tak, že každý, kdo ji chce použít k rituální očistě, se k ní musí hluboce sklonit.
Zahrady v Japonsku vyjadřují povahu a hodnoty svých majitelů a v tom jim pomáhají i použité vodní prvky. Ve vlhčím japonském klimatu nebyly tolik potřeba pro zavlažování jako třeba v Číně, proto jsou někdy jen napodobeny útvary z písku nebo oblázků. Jejich symbolický význam přesto zůstává velký. Japonské zahrady jsou také tradičně vlídným domovem ptactva a ryb. Pro odpočinek ptáků, kteří jsou v tradici šintoismu posly bohů, se v nich odedávna stavěly známé brány torii. Do jezírek pak později přibyli ozdobní koi kapři, kteří jsou dnes neodmyslitelnou součástí japonských zahrad.
Zahrady v japonském stylu vznikají po celém světě a samozřejmé také v Česku.
„Dovoz originálních koi kaprů z Japonska je už celkem běžný, stromy, keře i stylové kamenné lampy koupíte i na e-shopu,“
říká Radek Banat. A podotýká, že označením japonská zahrada by se nemělo plýtvat: „Rozhodně to není jen štěrk nasypaný u javoru, to opravdu ne.“
Kdo navštívil barokní areál v Hellbrunu nedaleko Salcburku, jistě na tento zážitek hned tak nezapomene. To platí dnes stejně jako před staletími. Zahradu plnou vodních žertíků a kouzel nechal na počátku 17. století vystavět salcburský princ – arcibiskup Mark Sittich von Hohenems. Vodní hříčky jako tajné vodotrysky, vodou poháněné mechanické divadlo nebo rozličná fyzikální kouzla jsou nádhernou ukázkou nápaditosti a dovednosti barokních stavitelů zahrad.
Velkorysé barokní projekty po celé Evropě včetně českých zemí navazovaly na radostný renesanční návrat k antice. Jejich cílem bylo vytvořit malebné a zábavné prostředí pro potěchu těla i duše a voda při tom vždy hrála klíčovou úlohu.
Kdo chce dnes svou zahradu doplnit oživujícími a zábavnými prvky, má z čeho vybírat. „Můžete začít nejmenšími pítky pro ptáky, která mají jen několik litrů vody. Větší pítka nebo mísy s vodou už mívají přivedenou trubku shora, aby voda byla příjemně slyšet,“ vysvětluje Radek Banat. Efektní je například vodní prvek složený z několika kamenů, mezi nimiž je uprostřed tryska, která míchá vodu se vzduchem:
„Voda hezky pulzuje, dá se i nasvítit, a za soumraku se tak vytvoří zajímavá atmosféra.“
Na přelomu 18. a 19. století vznikaly po celé Evropě zahrady a parky dýchající romantikou, protkané bohatstvím vodních prvků, připomínkami exotických cest a příležitostmi k odpočinku a zábavě. Jejich stavitelé v českých zemích patřili k těm nejnadšenějším a nejúspěšnějším. Do svých plánů směle zapojovali prvky posbírané napříč světem i historií. Inspirovaly je orientální vlivy, renesanční obdiv k antice, barokní hravost i trendy tehdy populárních anglických parků. Tak se zrodilo údolí s působivým umělým vodopádem, které u Nových Hradů zbudovala hraběnka Terezie Buquoyová, park ve Vlašimi s proslulým čínským pavilonem nebo impozantní areál ve Veltrusech.
Mimořádným dílem je Lednicko-valtický areál u česko-rakouských hranic, který se může pyšnit titulem nejrozsáhlejší komponované krajiny v Evropě. Voda tu vytváří malebné scenérie s říčkami, můstky a ostrůvky. Desítku staveb včetně známého minaretu sem navrhl Josef Hardtmuth, jinak též vynálezce a průmyslník, zakladatel továrny Koh-i-noor Hardtmuth.
Ani dnes se vodní prvky v zahradě nemusí omezovat jen na klidné plochy jezírek.
„Potoky a vodopády už vyžadují trochu víc zkušeností, ale možností je mnoho,“
potvrzuje Radek Banat. „Hodně inspirace se najde například v různých zájmových skupinách na sociálních sítích,“ doplňuje.
Správně! To není správně. Český konstruktér Josef Božek na jezírko vyslal loďku poháněnou parním strojem.
Správně! Saleta (nebo také salet) slouží právě k tomu to účelu. To není správně. Saleta (nebo také salet) je zahradní pavilonek.
Správně! To je jméno, s nímž barevní japonští kapři dobyli svět. To není správně, nišikigoi znamená brokátový kapr.
