Coming out: pětina Čechů nechce mít homosexuální sousedy

Příběhy coming outů David Piňos

Že se mu líbí muži, si poprvé uvědomil už v 8 letech. Tehdy, na začátku 80. let, informace o jiných než heterosexuálních orientacích či vztazích ve veřejném prostory neexistovaly. „Samozřejmě jsem to nedokázal nijak pojmenovat a to, že mě sexuálně přitahují muži, přišlo s pubertou,“ dodává dnes dvaačtyřicetiletý David Piňos, který je knihovníkem a zároveň mentorem poradny Sbarvouven, která poskytuje podporu lidem z LGBT komunity.

Než se odhodlal ke coming outu, uplynulo mnoho let. LGBT témata ani v 90. letech nebyla v tuzemsku příliš diskutovaná, obzvláště pak na venkově. „Nedobrovolný coming out proběhl s mámou v mých 18 letech a vlastně jsem si ho pak s oběma rodiči zopakoval o 8 let později,“ přibližuje svůj příběh. Jako první se se svou identitou svěřil kamarádce, která společně se svojí matkou byla pro Davida podporou. „Staly se pro mě pozitivním ostrůvkem, prostorem, kde můžu volně dýchat a být sám sebou,“ dodává.

Život před coming outem popisuje jako těžký. „Vynakládal jsem velkou část své energie na předstírání, vymýšlení si a skrývání se. Nemohl jsem otevřeně mluvit o svém osobním životě, neustále jsem se snažil, abych splňoval očekávání okolí. Žil jsem pod velkým tlakem. Bylo to velmi vyčerpávající a občas jsem myslel i na sebevraždu,“ vysvětluje David a dodává, že ke konečnému pocitu svobody patří také vlastní vyrovnání se se sebou.

„Když mi bylo 18, otevřela mi máma poštu, ve které byly odpovědi na seznamovací inzerát, jež jsem si podal v časopisu pro gaye,“ vypráví, jak došlo k nedobrovolnému coming outu. Jeho matka byla velmi rozčílená, nadávala a odmítala synovu identitu přijmout. „Bála se, co by tomu řekli lidé a hlavně táta. Chtěla, abych mu to neříkal a odmítala se se mnou na téma homosexuality mluvit,“ říká David. Oficiální coming out s oběma rodiči proběhl v jeho 26 letech, kdy už s nimi nežil a měl stálého partnera.

„Coming out mi přinesl svobody, najednou jsem to byl já, se vším všudy. Ulevilo se mi a uvolnil jsem se. Nemusím se starat o to, abych se v práci nepřeřekl. Nemusím být pořád ve střehu, nemusím si pamatovat lži o tom, s kým jsem byl na dovolené a podobně,“ jmenuje David, který dnes v poradně Sbarvouven pomáhá s coming outy LGBT lidem.

Příběhy coming outů Katka

Nikdy jí nezajímali kluci ani randění. Když už s někým začala pod tlakem okolí chodit, necítila k němu to pravé citové pouto. „Vše se změnilo až s prvním polibkem od první přítelkyně. V tu chvíli mi došlo, že to, co hledám, najdu u žen,“ vypráví. Nedobrovolný coming out v jejím případě přišel v okamžiku, kdy rodiče našli dopis od Katčiny přítelkyně. „Mamka byla hodně nerada, nebyl to hezký rozhovor. Měla jsem pocit, že mě nechápe a nerozumí mi. Dnes už vím, že o mně měla hlavně strach. Bylo to těžké období,“ říká Katka.

Její identitu dříve přijaly její kamarádky než rodiče. „Dodnes jsem se mimo rodinu nesetkala s negativní reakcí, ačkoliv jsem před coming outem měla z okolí strach a pocit, že mě nikdo nepochopí,“ dodává s tím, že v tomto vypjatém období volala na Linku bezpečí, kde se se svým strachem svěřila a kde získala podporu.

„Coming out pro mě znamená svobodně dýchat. Každému bych doporučila jej udělat. Sice nemusí dopadnout dobře, i tak se ale člověku hodně uleví,“ přibližuje Katka.

Rodiče by podle ní měli myslet na to, že svěření se stálo jejich dítě hodně odvahy a že identita je něco, co se nedá změnit. Lidé v takové chvíli potřebují hlavně lásku a pochopení.

Příběhy coming outů Tery

Kolem patnácti si začala uvědomovat, že ne každý se na svět dívá tak, jako ona. „Zjistila jsem, že ne každé holce se holky líbí tak jako mně. Neumím říct, jaký kluk je nejvíc sexy, ale kluci se mi líbí. Stejně to mám i vůči holkám,“ popisuje svoji identitu dvaadvacetiletá Tery. Lidi nerozlišuje podle pohlaví, ale podle osobností, zamilovat se tak může stejně do kluka jako do holky.

Se svými pocity se nejprve svěřila svým přátelům, ségře a nakonec rodině. Z reakcí svých nejbližších měla strach a úzkostné pocity. „Přemýšlela jsem, co se stane doma, když jím povím, kým jsem. Vyhodí mě z domu? Ztratím je? Odsoudí mě kvůli tomu, do koho se zamiluju? Hodně takových otázek mi nepřestávalo létat hlavou,“ líčí Tery.

Její coming out nakonec proběhl spontánně v rámci rozhovoru při jízdě autem. „Řekla jsem mamce, že nejsem jen na kluky, ale že se mi líbí i holky,“ přibližuje situaci Tery, která má od svých blízkých od počátku plnou podporu. Dnes cítí především volnost. „Můžu o všem mluvit, nemusím se bát, že na mě někdo ‚přijde’, protože o mně všichni všechno vědí. Můžu se svojí přítelkyní na oběd k babičce. Jsou to možná maličkosti, ale znamenají všechno,“ míní Tery.

Příběhy coming outů Patrik

„Toho, že bych mohl být gay, jsem si začal všímat v sedmé třídě, kdy mi bylo dvanáct. Kluci mi zkrátka přišli přitažlivější než holky,“ začíná svoje vyprávění Patrik. Doma se se svojí homosexualitou svěřil v osmnácti. „V té době už jsem měl přítele a cítil jsem, že chci, aby to věděli i doma,“ říká. V období před coming outem se cítil být smutný a pochybovat o sobě.

„Myslel jsem si, že je to něco špatného, že se to o mně nesmí nikdo dozvědět – a říkal jsem si, že se to třeba změní. Navíc jsem měl strach, že zklamu rodiče a že se za mě rodina bude stydět. Nakonec mi oporou byl můj první přítel, se kterým jsem se seznámil díky gay seznamce v šestnácti letech,“ vypráví Patrik.

Ke coming outu jej namotivoval film Modlitby za Bobbyho. Díky snímku Zkrocená hora si zase uvědomil, že homosexualita je přirozená. „Vzpomínám si, že jsem si četl různé povídky a návody, jak to říct doma. Jak ale přišlo na lámání chleba, nepřemýšlel jsem a jednal impulsivně. Byl jsem rozhodnutý, že jakmile mamka otevře domovní dveře, řeknu to,“ popisuje.

„Později jsem se dozvěděl od sousedky, že mamka kvůli tomu občas brečela. Chápal jsem to, každému rodiči naskočí myšlenky týkající se toho, že nikdy nebudu mít svatbu nebo děti. Přede mnou ale nikdy nebrečela a naopak mě vždy podpořila,“ vysvětluje. I zbytek rodiny byl sice zezačátku v šoku, nikdy Patrikovi ale nic nevyčetli.

„Úplně všem, kteří cítí, že nejsou heterosexuální, bych poradil se co nejdříve svěřit někomu, komu důvěřují. Ten pocit, když na to člověk není sám, je nesmírně osvobozující,“ říká Patrik.

Příběhy coming outů Mirek

„Asi před 10 lety jsem si uvědomil, že jsem gay. Ačkoliv jsem se předtím zamilovával i do děvčat, s pubertou jsem měl čím dál tím víc silnější potřebu dívat se po klucích, a to mi začalo být divné. Nakonec jsem si přiznal, že mě přitahují muži a začal jsem s nimi randit,“ vypráví Mirek. Jeho první coming out přišel rok poté, svěřil se nejprve své dobré kamarádce, která jeho homosexualitu přijala bez potíží stejně jako později jeho rodiče.

K vlastnímu sebepřijetí mu pomohlo jeho studium psychologie na vysoké škole, dnes navštěvuje terapeuta a sám jedním je. „V rodině jsem o tom nejprve pověděl mámě, neřekl jsem jí to ale přímo. Předal jsem jí papírek s nápisem „Mami, asi jsem _ _ _.“ Po chvíli hádání to uhodla. Doufala tehdy, že by to mohla být jen ‚fáze’, postupně se s tím vyrovnala, řekla to také tátovi, ten za mnou přišel a řekl mi, že je pro něj nejdůležitější, abych byl šťastný. Rodiče tuhle informaci poté ‚rozšířili’ dalším členům rodiny – trochu mi je doteď líto, že to nenechali na mě samotném,“ uvažuje Mirek. Zatímco jeho máma se sestrou jeho orientaci přijímají, bratr s otcem se s přijetím více perou.

Psycholog a psychoterapeut Mirek doporučuje všem, kteří se chystají na coming out, vnitřně se připravit na různé reakce a scénáře. Je dobré se zpočátku svěřit lidem, u kterých má daný člověk pocit, že jej přijmou pozitivně, aby jeho první zkušenosti byly kladné.

Příběhy coming outů Vítek

„Tohle téma bylo u nás doma vždycky tabu,“ popisuje Vítek domácí atmosféru, ve které provedl svůj coming out. Svoji homosexualitu si začal uvědomovat ve třinácti letech – a když o dva roky později odjížděl na internát, měl dobrý pocit z toho, že se od rodiny vzdálí. „Už jsem nemusel odpovídat na ohrané otázky, jestli už mám nějakou holku. Nemusel jsem být na okolí zlý nebo vzteklý,“ přibližuje svoje pocity Vítek.

Skrývat svoji identitu bylo ale obtížné i na internátu, kde Vítek neměl moc kamarádů. Nakonec se jako první svěřil své mámě. „Řekla mi, ať si to prozatím nechám jen pro sebe, měla strach, že by to někdo mohl použít proti mně,“ dodává Vítek, který skrývání těžce nesl.

Psychicky byl úplně vyčerpaný. Nakonec mu pomohla poradna Sbarvouven.cz. „Nevěřil jsem, že by mi mohl někdo na dálku pomoct. Dneska vím, že jsem to podcenil,“ usmívá se. Společně s mentorem došel k tomu, že vše má své řešení. „Díky němu jsem začal mít k sobě nějakou úctu,“ říká.

Protože měl Vítek potíže zapadnout do kolektivu, stal se členem skupiny GaTe, která sdružuje mladé gaye. Se svými vrstevníky v létě zamířil na výlet na Moravu a tam poznal, že je konečně svobodný. „Dneska jsem strašně rád, že to tak dopadlo, srovnal jsem si spoustu věcí a neřeším hlouposti,“ hodnotí.

Příběhy coming outů Honza

Netradiční cestu k uvědomění si vlastní homosexuality má za sebou Honza. Zásadní pro něj byly seberealizační akce, na které začal jezdit v průběhu střední školy. Tam se věnoval meditacím a práci s podvědomím. „Myslím, že tam se změnil můj pohled na sebe a já si začal přiznávat svou sexuální identitu. V sedmnácti jsem začal přijímat, že jsem gay,“ popisuje svoji zkušenost.

Muži jej začali přitahovat už ve 13 letech, tehdy to ale měl jen za dočasné období, ze kterého vyroste. Mezi chvílí, kdy si přiznal vlastní orientaci, a coming outem v jeho případě uplynul jen jeden večer.

„Vzpomínám si, jak jsem celou noc nemohl usnout a přemýšlel jsem, jak to následující den řeknu své matce a zbytku rodiny. Měl bych ze sebe nepříjemný pocit, kdybych tohle tajil. Navíc jsem se nechtěl zaplétat do lží v případě, kdy bych chodil na rande,“ říká.

Honzovi a jeho prvnímu příteli se od rodiny dostalo vřelého přijetí. Pár trávil s Honzovou rodinou Vánoce a podporu dostali jak od rodičů a sourozenců, tak od prarodičů. „Všichni byli rádi, že jsem šťastný,“ dodává.