Mapa
Zadejte do mapy jakékoliv místo, které si zaslouží druhou šanci.
„Pamatuju si zámek jako malá holka, protože jsme v něm žili s rodiči. Vzpomínám, jak jsem si tu ze šátku vyrobila korunku a hrála si na princeznu,“ říká s nostalgií v hlase místostarostka obce Chbany Irena Kobzová a při vyprávění se rozhlíží po sídle Poláky. „Zámek pro mě hodně znamená, je to můj ráj,“ dodává a přitom se neubrání dojetí a slzám.
Zámek Poláky se nachází v malé stejnojmenné vsi, která je součástí obce Chbany nedaleko Kadaně v Ústeckém kraji. Nynější majitel zámku Miloš Dempír, který je zároveň kastelánem na hradu Svojanov, bere návštěvníky o jednom červnovém víkendu na prohlídku. Vypráví jim o místní historii, která sahá až do 7. století před naším letopočtem. Nahlédnout dovnitř zámku není jinak možné. Celý komplex, včetně přilehlé zahrady se statky, je pro veřejnost uzavřený kvůli svému havarijnímu stavu.
Už při prvním zběžném pohledu je patrné, že historicky cenná budova bude potřebovat hodně péče. „Bohužel tu lidé během let vyrabovali, co se dalo. Vyřezali části krovů nebo rozkradli soubor cenných kachlových kamen, které byly v každé místnosti,“ posmutní majitel. Během prohlídky jsou tak na stěnách vidět jen tmavé obrysy, které připomínají místa, kde kamna stála.
Zámek Poláky plnil důležitou společenskou roli například při úspěšných honech.
Předposlední majitelé zámku, rodina Hrbáčkových, byli původně mlynáři.
Přestože se o sídlo v blízkosti Nechranické přehrady dlouhá léta nikdo nestaral, podařilo se zachránit některé historické prvky. Zachovalo se hodně ze štukové výzdoby na stropech, stěnách i nad dveřmi. V každé místnosti jsou také fragmenty původní výmalby.
„Většina zámků u nás procházela různou modernizací. Původní věci se tak často poničily nebo odstranily. Tady ale naštěstí zůstaly. Nejen proto zámek stojí za to zachránit i pro další generace,“ usmívá se jeho majitel.
Za svou historii vystřídal zámek desítky majitelů. Mezi nejznámější patřil šlechtický rod Lobkoviců. Ti vlastnili panství až do roku 1919, tedy do zahájení první pozemkové reformy těsně po vzniku Československa. Poté ho koupili a přestavěli manželé Hrbáčkovi Hradčovští. V letech 1924 až 1928 se tak poměrně obyčejné venkovské barokní sídlo proměnilo v novobarokní zámek s interiéry z období první republiky. Místo žilo společenským životem. Pořádaly se zde hony a jiné kulturní akce.
Po roce 1948 získal Poláky státní statek a chovala se zde hospodářská zvířata. Vnitřní prostory sloužily jako kanceláře, byty pro zaměstnance a později i jako archiv. Nejvíce ale stavba zchátrala až po revoluci v roce 1989, kdy byl objekt víceméně opuštěný.
Při vstupu do zámku se návštěvníkům otevře impozantní pohled na elegantně zdobenou halu a masivní schodiště. Vstupní hala měla oslnit každého, kdo do ní vstoupil. I po tolika letech je cítit, že i když potřebuje tato památka velkou péči, záměr se manželům Hrbáčkovým před sto lety povedl. Ve druhém patře se návštěvníci zastavují v místnosti, která sloužila jako jídelna. Nachází se zde také rozlehlá terasa, ze které je působivý výhled na údolí řeky Ohře a Nechranickou přehradu.
„Hledal jsem zchátralou památku, které bych vdechl druhý život. Na fotkách vypadal zámek nádherně. Věděl jsem, že když sem pojedu, tak mě dostane. A přesně to se stalo,“ vzpomíná s úsměvem majitel Miloš.
Aby si mohl chátrající objekt dovolit, prodal vlastní nemovitost. Oprava zámeckého sídla je vyčíslena na 18 milionů korun. K budově ale přiléhá také rozlehlý areál s hospodářskými budovami, parkem a sadem. „To už jsme na nějakých 40 milionech,“ říká majitel.
Jedním z největších stavebních problémů na zámku jsou poškozené krovy, které slouží jako nosná konstrukce střechy. Na spoustě míst úplně chybí nebo jsou zničené. „Některé původní barokní krovy se dochovaly. Do zámku ale masivně zatékalo, takže jsou poničené hnilobou,“ říká Miloš. Z celkového rozpočtu na opravy tak nejvíce připadne na novou střechu, a to přibližně 10 milionů korun. Musí se zajistit statika budovy, výměna vikýřů, obnova štítů s ozdobnými dekorativními prvky i oprava věže.
Lidé chtějí pomáhat
Miloš Dempír dbá na to, aby byla zachována podoba zámku po přestavbě z počátku minulého století. Jakékoliv stavební úpravy musí konzultovat s památkáři. Práce ale nepostupují tak rychle, jak by si přál. Úpravy velkého areálu jsou finančně velmi náročné, v poslední době je navíc prodražují i rostoucí ceny stavebního materiálu. Jednoduché není ani sehnat šikovné řemeslníky. „Velkou výzvou bude záchrana bývalé kočárovny s terasou. Oprava vyjde na 3,5 milionu korun,“ říká majitel.
Někdo považuje Miloše Dempíra za blázna, který si ukousl příliš velké sousto. Jiní jeho odvážnému kousku fandí. Postupem času se kolem panství i jeho majitele vytvořila pevná komunita lidí. „Čiší z něj pozitivita. Lidé vidí, že něco dokázal, a tak sem jezdí,“ líčí místostarostka Chban Irena Kobzová. „Je to úžasný člověk,“ přidává se brigádnice Jaroslava Jurutková. „Plánuju sem jezdit i v budoucnu, jak bude potřeba. Když bude Miloš chtít, stanu se i průvodkyní na zámku. Mně se tu hrozně zalíbilo,“ usmívá se brigádnice. Stálých brigádníků, kteří jezdí jednou měsíčně pomáhat hlavně s úklidovými pracemi, je kolem deseti.
„První práce proběhly před třemi roky a velmi ráda na ně vzpomínám. Přijelo nás tehdy dokonce třicet, možná víc. Stáli jsme na silnici před zámkem, který byl doslova obrostlý křovím. Nebylo vidět ani na půl metru,“ vzpomíná Jaroslava Jurutková.
Podle majitele se díky velkému úsilí brigádníků zámek probudil podobně jako v pohádce o Šípkové Růžence. To, co nyní vypadá jako udržovaná zahrada, byla nepropustná džungle, přes kterou nebylo zámek téměř vidět. „Najednou se z ničeho nic objevila sousedka s pilou a ptala se, s čím má pomoct,“ vzpomíná jeden z brigádníků na první společnou akci.
Všichni, kdo sem jezdí pomáhat, se shodují na jednom. Místní komunita je pro ně jako druhá rodina. „Už si to tady bez nich neumím představit. Všichni se na sebe těšíme. Je strašně fajn, že takoví lidé existují i v dnešní době,“ rozzáří se majitel zámku.
Brigádnice Jaroslava Jurutková má v oblibě hlavně opuštěné budovy.
Za dva roky se chce Miloš Dempír do zámku nastěhovat.
Zapojte se do výzvy i vy
Vyberte na mapě jakoukoliv stavbu či místo, které si podle vás zaslouží druhou šanci.
Mapa
Podle Národního památkového ústavu je v České republice přes 40 000 kulturních památek, z toho více než 700 je kriticky ohrožených. A to včetně zámku Poláky. Opuštěných staveb a domů, které by potřebovaly opravit, je ale v tuzemsku mnohonásobně víc. Internetový portál Prázdné domy, který funguje od roku 2015 jako dobrovolnická online databáze historicky zajímavých míst, která jsou ohrožená nebo prázdná, momentálně čítá 7 462 budov. V tuzemsku se během posledních 13 let podařilo s pomocí evropských peněz zrekonstruovat až 421 památek. Jsou mezi nimi hrady, zámky kostely, ale i technické památky.
„Obecně bych řekl, že lidem v Česku na památkách záleží. Jak řekl někdejší ministr kultury Pavel Dostál, sice nemáme moře, zato máme moře památek. Postupně přibývá jednotlivců, kteří se pouštějí i do rozsáhlých oprav,“ říká Aleš Kozák z neziskové organizace Institut pro památky a kulturu.
Filantropie, která je v péči o památky klíčová, tu byla už za první republiky. I v menších městech působily spolky, které zvelebovaly obce. Za socialismu se ale tato tradice zpřetrhala a lidé přestali o veřejný prostor tolik pečovat. Za posledních několik let však filantropů v České republice postupně přibývá. Dobrým příkladem jsou manželé Vlčkovi, kteří se rozhodli opravit polorozpadlou pražskou usedlost Cibulka v Praze 5 a vybudovat v ní paliativní hospic pro vážně nemocné děti a jejich rodiny. Na pomoc dětem věnovali 1,5 miliardy ze svého majetku.
Žízniví návštěvníci zámku si kupují od brigádníků vychlazené točené pivo a něco k jídlu. Jeden tatínek zvedá svou malou dceru, aby mohla vhodit peníze na opravu zámku do skleněného boxu. To, co teď zámek nejvíce potřebuje, jsou právě finance. Kromě darů a dotací, které majitel zámku čerpá například od Ústeckého kraje, by potřeboval dosáhnout i na evropské fondy.
„Ty ale nepočítají s obnovou památek jiných, než jsou národní kulturní památky. Vesměs jsou v takovém stavu, že velké rekonstrukce nepotřebují,“ vysvětluje majitel zámku.
Důležité jsou i neziskovky
Péče o památky je podle Aleše Kozáka kombinací několika faktorů. Kromě zájmu veřejnosti, příslušných zákonů a dotací je to i činnost neziskového sektoru. „Působí u nás stovky neziskových organizací, které se starají o místa, která by už jinak neexistovala,“ připomíná Kozák.
Institut, který vede, eviduje na internetovém portálu PROPAMÁTKY téměř 350 takových organizací. Podle jeho slov jich ale může být až půl tisíce. Některým majitelům památek by podle Kozáka také mohly pomoci větší daňové úlevy a silnější důraz společnosti, zejména médií, na rozvoj dárcovství a pořádání veřejných sbírek.
V péči o památky by také pomohlo přijetí nového památkového zákona. Od roku 1989 bylo několik marných pokusů o jeho prosazení. „Nemyslím si, že developerské a politické tlaky by měly převýšit hodnotu historického dědictví. Poslední návrh zákona pamatoval i na památky drobného významu, jako jsou například kapličky,“ říká Aleš Kozák. Novelizace zákona se ale připravuje už více než deset let a nedaří se ji prosadit. Památková péče je přitom i podle některých politiků dlouhodobě zanedbávaným tématem.
Práce na zámku kvůli chybějícím financím probíhají po etapách. Prioritou je vždy rekonstrukce nejvíc poničené části. Prozatím je opravena přilehlá vilka vedle zámku, která funguje jako zázemí pro brigádníky a majitele, a část střechy i krovů.
„Zrestaurovaly se dva barokní stropy a musí se zajistit statika hlavní budovy. Pomalu se také připravujeme na obnovu interiérů,“ vyjmenovává majitel.
Prohlídka zámku končí v odpoledních hodinách, jeden z návštěvníků si zakrývá oči před sluncem a snaží se přivyknout na ostré světlo. „Za minulého režimu jsme jezdili po podobných historických stavbách a stavěli kravíny a vepříny. Nikdy by mě nenapadlo, že tady budu znovu jednou stát a povídat si o tom, co se tady rozkradlo. Když to vidím, jsem naštvaný,“ říká Rudolf Tesařík.
Skupinka, která přijela na kole z nedalekého Žatce, vstřebává zážitky z prohlídky. „Je nám to hrozně líto. Je to obrovský kus historie. Tohle už dneska nedokáže nikdo postavit,“ říká jedna z návštěvnic. Snahy majitele oceňují. „Nedělá to pro sebe, dělá to pro lidi. Aby tady zůstalo něco dalším generacím,“ shodují se. Zámek bude veřejnosti znovu výjimečně zpřístupněn 1. října. Návštěvníci se mohou těšit na historický šerm nebo ochutnat dobové pokrmy.
Až bude zámek opravený, chce v něm majitel pořádat společenské akce.
Probuďte k životu spící království
Královský pivovar Krušovice je jedním z nejstarších pivovarů na našem území. O jeho velkou slávu se postaral císař a český král Rudolf II., který roku 1583 pivovar zakoupil pro Českou korunu. Krušovice tak dobře vědí, že historické dědictví a naše krajina je tím nejcennějším, co máme.