Mapa
Zadejte do mapy jakékoliv místo, které si zaslouží druhou šanci.
Na parapetu okna stojí mísa s těstem přikrytá utěrkou, na kterou dopadají sluneční paprsky. Do oběda určitě stihne vykynout. „Dneska budou škvarkové placky,“ říká jedna ze seniorek a zeširoka se usmívá. „A taky štrůdl,“ doplňuje druhá klientka, která žije v domově pro seniory Senlife v Mělníku.
Přibližně od 13. století po zdejších chodbách chodili augustiniánští mniši, kteří se starali o celý komplex včetně přilehlé zahrady. Nyní jsou zde senioři, kteří tu našli místo k poklidnému životu. Zrekonstruovat hodnotnou památku se před rokem rozhodli dva kamarádi Lukáš Drásta a Tomáš Eckschlager.
Třípodlažní budova se dvorem, zahradou a přilehlým kostelem sv. Vavřince poskytuje v parném slunci příjemné útočiště. „Je tu o nás dobře postaráno. Nejvíc se mi tady líbí to prostředí. Jsem věřící, má to pro mě speciální význam,“ vypráví Irena Kaňkovská, která zde žije od letošního února.
Prostoru uvnitř vnitrobloku stavby se přezdívá Rajská zahrada.
Aktivizační pracovnice Renata Nejedlá chodí do práce vždycky s úsměvem.
Venku na zahradě se opaluje několik seniorů, jiní čekají ve druhém patře, až začne pravidelné cvičení.
„Program je různý. Někdy se zpívá, někdy se hraje slovní kopaná. Jindy s nimi pečeme,“ usmívá se Renata Nejedlá, jedna z místních pracovnic. Její pracovní náplní je právě vymýšlení aktivit pro seniory.
Hlavní myšlenkou netradičního domova pro seniory, jak je často nazýván, je poskytovat individuální péči a naslouchat potřebám klientů. „Všechny činnosti jsou vybrány po poradě s nimi. Někdy sem dojíždějí pracovnice, které dělají canisterapii se zvířaty. Snadno se dojmu, když vidím, jak při kontaktu s mazlíčky pookřejí,“ říká Renata. Po klášterních chodbách se tak třeba kromě psů proháněla i dvojice ochočených surikat, které je možné vidět běžně jen v zoo.
Rekonstrukce celého kláštera proběhla pod dozorem památkové péče. Nejtěžší tak pro dvojici kamarádů bylo vymyslet, jak co nejcitlivěji propojit historický objekt s moderní péčí o seniory.
„Při rekonstrukci jsme tu narazili na několik historických zajímavostí. Třeba tenhle alianční štít,“ ukazuje Lukáš na zašlou mramorovou desku, která pochází z roku 1574 a potřebovala by renovaci.
Tehdy klášter zachránil rod Berků a zaplatil jeho rekonstrukci, když byl vypálen husity. Při vstupu do jedné z menších zahrad, která se nachází ve vnitrobloku kláštera, je vidět další historická cennost. Pozůstatky trojice slunečních hodin umístěné na klášterní stěně. Majitelé by rádi oba artefakty nechali zrestaurovat.
„Víme, že se jim nic nestane, když je takhle necháme. Popravdě teď ale potřebujeme daleko více peníze na kompenzační pomůcky, vozíky a další vybavení,“ podotýká Lukáš.
Na celý projekt domova ani na zmíněné dva artefakty spolumajitelé nezískali žádnou dotaci. „Půjčili jsme si od banky a část dali z úspor, když jsme prodali vlastní nemovitosti. Příspěvky na kulturní památky jsou malé a dostat se na seznam dotací je těžké,“ vysvětluje Lukáš. „Hodně by nám také pomohlo, kdybychom mohli čerpat úvěry na rekonstrukce bezúročně,“ myslí si Lukáš. Oprava celého klášterního komplexu vyšla na 100 milionů korun. Stihli ji naštěstí dokončit ještě před rekordním zdražováním stavebního materiálu.
Díky dobré péči se seniorům daří
Památka byla před rozsáhlou rekonstrukcí přes dvacet let opuštěná a vyrabovaná. V roce 1948 začal komunistický totalitní režim pronásledovat všechny řeholní řády, a to s jediným úmyslem – vymýtit je. Došlo tak k likvidaci nebo zchátrání některých klášterů a přidušení řeholního života na našem území. „V šedesátých letech fungoval klášter jako internát a učiliště. Nějaké rekonstrukce tu proběhly, ale nebyly moc zdařilé,“ vypráví Lukáš.
Noví majitelé proto nechali udělat kompletně nové rozvody na vzduchotechniku, odpad, vodu, elektřinu i topení. Museli také vyměnit všechna okna. Střecha zůstala v relativně dobrém stavu. Podařilo se tak zachovat většinu původních krovů, které fungují jako nosná konstrukce střechy. „Stavební suť, které bylo téměř 300 tun, jsme využili přímo na místě a z přebraných kamenů jsme na zahradě postavili téměř třicet metrů dlouhou skalku. Teď se v ní daří různým bylinkám a žije v ní několik ještěrek,“ říká s úsměvem Tomáš. Klášterními chodbami se nese jemné ptačí cvrlikání.
„Karlíka učím mluvit. Zatím mu to moc nejde. Přijde mi, že něco žvatlá, hlavně když tu nikdo není. Ale možná se mi to taky jenom zdá,“ směje se senior Viktor Novák a pokyvuje hlavou na andulku.
Do Senlifu přišel rovnou z nemocnice, kde byl krátce hospitalizován po úrazu. „Byl jsem v podstatě ležák,“ vypráví. Díky pravidelným rehabilitacím se nyní pohybuje bez větších obtíží. „Všechno je to díky skvělé péči, která tu je. Nestará se jenom personál, ale i majitelé,“ dodává.
I seniorka Irena Kaňkovská byla zpočátku ve špatném zdravotním stavu. „Už chodím bez holí nebo vozíčku. A to všechno díky téhle úžasné péči,“ myslí si. Senioři se shodují na jednom – Senlife je synonymem pro klid a pohodu, která tu panuje. „Čím déle tady jsem, tím více je to pro mě jako druhý domov. A tak by to mělo být,“ pokračuje v rozjímání Irena.
Viktor Novák na vojně působil u letectva.
Seniorům pomáhá nejen personál, ale i spolumajitel (Lukáš Drásta uprostřed).
Zapojte se do výzvy i vy
Vyberte na mapě jakoukoliv stavbu či místo, které si podle vás zaslouží druhou šanci.
MapaNa stěnách bývalého barokního kláštera s vysokými stropy jsou obrazy, které tvořili sami senioři nebo děti, které do komplexu zavítají. Nábytek vypadá jako ze starších dob a vkusně doplňuje klášterní prostředí. Místo tak vůbec nepůsobí jako běžné domovy pro seniory.
„Na pokoji si mohou vyvěsit obrázky, vzít si oblíbenou komodu nebo něco, co jim bude připomínat starý domov,“ říká Lukáš.
Když se spolumajitelé na začátku rozhodovali, co by v klášterním komplexu mohlo být, nakonec vyhrál domov pro seniory. Situace ohledně dostupnosti míst pro starší lidi je totiž v Česku složitá. „Do velké míry to bylo také ovlivněno situací v rodině. Děda byl ve špatném stavu po mrtvici a nedařilo se nám pro něj najít vhodné prostředí. Mám radost, že jsme rekonstrukci zvládli tak rychle, že mohl posledního půl roku strávit tady,“ vzpomíná Tomáš. Podle něj by bylo bezpochyby výhodnější přestavět objekt na obyčejné byty, rozhodnutí vybudovat v klášteře domov pro seniory ale spolumajitelé nelitují.
Podle Ministerstva práce a sociálních věcí je v České republice aktuálně 538 domovů. Kapacitně pojmou 36 154 lidí. Domovů se zvláštním režimem, které jsou určené zejména pro ty, kdo trpí stařeckou demencí nebo mají psychické onemocnění, je 299 a nabízí místo pro 25 022 seniorů.
„Jejich obsazenost se průměrně pohybuje kolem 90 procent,“ říká Eva Davidová, tisková mluvčí ministerstva. Přesná data, jak si jednotlivé kraje stojí, ale nejsou. Centrální evidence totiž neexistuje. Změna by měla nastat po novele zákona o sociálních službách, která by měla být přijata příští rok. Senioři tak mohou na místo v domově čekat v řádu dnů nebo týdnů. Ve většině případů ale spíš měsíců.
„Kapacity jsou nedostatečné. Proto podporujeme vznik a rozvoj nové infrastruktury a stejně tak i terénní péči, jako je například dovoz jídla přímo k seniorům domů,“ vysvětluje tisková mluvčí.
Situace s nedostatkem míst pro seniory se ale bude nadále zhoršovat zejména proto, že věk lidí se stále prodlužuje. Přibližně za třicet let, tak bude zhruba každý třetí Čech senior.
Zelenina z klášterní zahrady
„Za chvíli bude oběd,“ říká spolumajitel Lukáš jednomu z klientů. Každý ze seniorů má na jídelním stole cedulku se svým jménem. „Režim a rituály jsou pro ně hodně důležité,“ říká Lukáš. U výdejny jídla tak visí rozpis pokrmů na týden i program aktivit. O jídlo se stará místní kuchař. Senioři tak dostávají to, na co mají chuť. Z jídelny je vstup do hlavní zahrady, kde při pěkném počasí tráví klienti hodně času.
V květináčích tu senioři pěstují rajčata, okurky, cukety, hrášek nebo jahody. Kromě slepic a koz chovají králíky, se kterými se chodí pomazlit.
„Nejoblíbenější disciplínou je tady právě krmení koz,“ směje se Lukáš a ukazuje na několik malých rohatých stvoření, která čekají, že dostanou něco k jídlu.
V klášterním komplexu se budují také nové byty. Budou určeny pro seniory, kteří se o sebe zvládnou postarat, ale chtějí být součástí komunity. Práce jsou v plném proudu, za měsíc se sem budou stěhovat noví nájemníci. „Ve chvíli, kdy se jejich zdravotní stav zhorší, přesuneme je do hlavní budovy s nepřetržitou péčí,“ říká Lukáš. U každého z bytů v prvním patře je přístupná také malá zahrada. Vhodné tak budou pro ty, kdo mají zvíře. „Jen je sem vypustí a je to,“ ukazuje na zeleň Lukáš.
Nejtěžším úkolem pro oba majitele bylo prosadit větší stavební změny, které byly nezbytné pro provoz domova. Komplex je celý bezbariérový, nachází se tu výtah i rampy, aby se mohli senioři po objektu snadno a bezpečně pohybovat. „Nevlastnit kulturní památku by pro nás bylo určitě jednodušší. Tohle je ale výjimečná stavba, těžko ji jde porovnávat s novostavbou,“ myslí si Lukáš.
Podle Aleše Kozáka z neziskové organizace Institut pro památky a kulturu je pro historickou památku výhra, když najde smysluplné využití. „Nejvíc objekty chátrají, když jsou dlouhodobě opuštěné, nikdo v nich nevětrá a nezajišťuje běžnou údržbu. Čím více opravených budov a inspirativních příběhů lidí, tím lépe,“ říká. V říjnu 2021 získal klášter Mělník zvláštní cenu poroty ve dvacátém třetím ročníku soutěže Best of Realty.
Největší kus práce odvádí naši zaměstnanci, říká spolumajitel Lukáš Drásta.
Nevíme, co bude, ale nepropadáme panice, říká spolumajitel Tomáš Eckschlager.
V komplexu vznikají nové byty pro seniory, kteří jsou samostatní.
Klášter pravidelně navštěvují faráři z různých církví, kteří s klienty promlouvají. „Senioři si více než kdo jiný uvědomují, že jejich čas je vyměřený. Při hromadných akcích tak téma smrti není tabu. Mnoho lidí hledá v tomto životním období vlastní víru,“ podotýká Lukáš. Majitelé domova pro seniory spolupracují také s boromejkami, které spravují Nemocnici milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Jeptišky jim doporučují klienty, pro které je duchovní rozměr života důležitý, ale nemohou se o sebe již postarat.
„Tahle krabička?“ Směje se Lukáš a ukazuje na malý barevný box z papíru. Senioři do ní mohou vhodit lísteček s napsaným filmem, na který by se rádi podívali.
Na zahradě jim je večer k dispozici letní kino v malém amfiteátru. Pro některé z místních jde o zásadní životní okamžik. „Někdo nebyl třeba dvacet let v kině. Poprvé se po projekci i tleskalo. Takové chvilky nenechávají člověka chladného,“ říká Lukáš.
Senioři, kterých může žít v Senlife až devadesát, mají na výběr z různých pokojů, u kterých je i samostatná koupelna. Cena za den pobytu v komfortně zařízeném pokoji s nepřetržitou péčí včetně fyzioterapie vyjde od 800 do 1 200 korun. Klient tedy měsíčně zaplatí mezi 24 000 až 36 000 korun podle velikosti pokoje. Domov tak nemusí být finančně dostupný pro všechny, kteří ho potřebují. „Kdyby kraj přispíval i soukromým domovům na péči o seniory, mohlo by se jich k nám dostat víc a vyřešilo by to i problém s nedostatkem míst,“ myslí si Lukáš.
Majitelé se rozhodli renovovat na domovy pro seniory další historicky cenné budovy v ČR. Druhý zámecký objekt, ve kterém probíhají úpravy, je Tmaň u Berouna. V dubnu příštího roku by se do něj měli stěhovat první zájemci. Dále probíhají projekční práce na prvorepublikových lázních v Dobré Vodě u Příbrami a na zámku v Chodové Plané v okrese Tachov, jen osm kilometrů od Mariánských Lázní. Momentálně poptávají majitelé hlavně investory, kteří hledají smysluplný a udržitelný projekt, na kterém mohou i vydělat.
„Nejvíce nás žene vpřed, když vidíme, jak jsou spokojení. Neuvěřitelně nás dojme, když se k nám dostanou ve špatném fyzickém a psychickém stavu a vy vidíte, jak se vám člověk doslova mění před očima k lepšímu,“ říká Lukáš a jen těžko přemáhá dojetí v hlase.
Momentálně spolumajitelé bojují se zvyšováním plateb za energie. Pokud dojde k jejich dalšímu masivnímu zdražení, ohrozí to nejen fungování Senlifu, ale i většiny dalších sociálních zařízení. „Kdybych tu nemohla být, bylo by mi to moc líto. Nevím, kam bych šla,“ říká se smutným výrazem seniorka Irena.
Probuďte k životu spící království
Královský pivovar Krušovice je jedním z nejstarších pivovarů na našem území. O jeho velkou slávu se postaral císař a český král Rudolf II., který roku 1583 pivovar zakoupil pro Českou korunu. Krušovice tak dobře vědí, že historické dědictví a naše krajina je tím nejcennějším, co máme.