Trauma podobné tomu, které pociťují přeživší leteckých katastrof. Tak některé studie připodobňují pocity obětí pronásledování.
Mezi stalkery jsou nejčastěji bývalí partneři nebo nápadníci. Oběť svého pronásledovatele téměř vždy zná. Umanutí ctitelé jsou přesvědčení, že našli svoji životní lásku a snaží se o ni ze všech sil bojovat. Odmítnutí je pro ně jen další překážka, kterou musí překonat.
Stalkování často vzejde ze vztahů, které zahrnovaly domácí násilí. Je to tím, že se násilník těžko vyrovnává se ztrátou moci nad partnerem. Podle průzkumu agentury Commservis.com z roku 2011 se s nebezpečným pronásledováním setkala každá čtvrtá Češka. Toto číslo se příliš nemění napříč celou Evropskou unií.
„S oběťmi stalkingu se v poradně setkáváme stále častěji, aktuálně tito klienti tvoří asi pětinu z celkem 200 našich klientů,“ popisuje Vladimír Vedra, jednatel brněnské pobočky Bílého kruhu bezpečí (BKB), organizace poskytující podporu obětem kriminality. Podle Vedry neroste jen počet případů, ale naštěstí i počet lidí, kteří hledají řešení a odbornou pomoc. S tím souhlasí i právnička a poradkyně Lucie Albrechtová z pražské pobočky BKB. „Osobně mám dojem, že každý třetí telefonát se týká pronásledování, ačkoliv nemusí vždy dosahovat intenzity postižitelné trestním právem,“ říká. Za 12 hodin provozu nonstop linky se tak může jednat až o 4 telefonáty na toto téma. V poslední době podle ní roste počet žen, které uvažují o odchodu od násilného partnera nebo svůj plán už uskutečnily. Kromě bývalých partnerů s klientkami nezřídka řeší pronásledování od kolegy, spolužáka, známého nebo souseda. Stalkováním jsou více ohroženy ženy, pachatelé i oběti jsou jak lidé okolo 20 let, tak šedesátníci. Mají různé vzdělání, jsou mezi nimi studenti, pracující i lidé bez práce. Výjimkou bývá stalker trpící duševní chorobou. Většinou se jedná pouze o zhrzené bývalé partnery.
Oběti pronásledování nemají svůj život pod kontrolou, neustále se v myšlenkách zabývají pronásledovatelem a mají strach. Žijí v bezmoci a mají pocit, že jejich bezradnost nikdy neskončí. Nezřídka mění zaměstnání a školu, stěhují se, kupují si jiná auta, přestávají chodit do svých oblíbených restaurací nebo posiloven, před pronásledovatelem varují své blízké i kolegy v práci a často se izolují od okolního světa, někdy mají dokonce strach opustit svůj byt. Téměř všichni mění svá telefonní čísla a e-mailové adresy stejně jako dveřní zámky.
zdroj: www.justice.cz
Lucie Albrechtová se v poradně často setkává se ženami, které dříve pronásledovateli chtěly pomoci, poskytly mu podporu v náročné životní situaci nebo jej v minulosti nechtěly hrubě odmítnout. „Takové ženy bývají velmi sympatické, pozitivní, oblíbené a zvyklé pomáhat druhým. Snaží se podpořit slabší a to je i důvod, proč danému pronásledovateli věnovaly svoji pozornost,“ říká Albrechtová. Tyto ženy jsou typickými oběťmi stalkingu stejně jako ženy, jejichž partner je či byl násilník. Pachatelem pak kromě majetnických a despotických agresorů jsou obvykle muži, kteří nejsou příliš společensky úspěšní, nemívají mnoho přátel a působí plaše a podivínsky. Někdy se jedná o lidi, které kolektivy obvykle ignorují nebo vyčleňují.
„Oběť stalkingu cítí dopady stalkingu i v době, kdy pachatel není aktivní. Žije v permanentním strachu, odkud útok přijde tentokrát. Proto má stalking devastující účinky na život obětí a často se projevuje i psychosomatickými potížemi spojenými se stresem,“ dodává Vedra z brněnského Bílého kruhu bezpečí. Organizace obětem zajišťuje psychologickou podporu a právní informace, snaží se klienty povzbudit a zároveň s nimi sestavit plán zajištění jejich bezpečnosti. „Probíráme s nimi také možnosti v trestně-právních krocích, doprovázíme je k výslechům nebo k líčení. Součástí naší pomoci může být dle potřeby i psychoterapeutický program,“ říká Vedra. Oběti stalkingu mohou využít také nonstop bezplatnou linku dostupnou na čísle 116 006.
Podle výzkumu pražské pobočky Bílého kruhu bezpečí, který jej prováděl v letech 2007 až 2009, se v 90 procentech případů stalking projevuje slíděním a vyhrožováním. Dnes se dá očekávat, že část stalkerů se pohybuje ve světě sociálních sítí. Pronásledování typicky trvá od šesti měsíců do 3 let, polovina z respondentů ve výzkumu uvedla, že je stalker obtěžuje několikrát denně. Někteří své oběti neváhají navštěvovat v práci, doma nebo se na ně doptávat u sousedů a známých. Posílají nevyžádané dárky, SMSky a e-maily. V některých případech se jedná i o desítky zpráv a telefonátů denně. Někteří stalkeři svým obětem vyhrožují, ničí majetek nebo vydírají své oběti sebevražednými výhrůžkami. Podle psychologů je nejlepší strategií absolutně ignorovat stalkerovo chování a ideálně si jeho snahy o kontakt zaznamenávat.
Dejte najevo, že vám je jeho chování nepříjemné. Řekněte jasné „ne“.
Ignorujte všechny jeho snahy o kontakt.
Přestaňte s ním být v kontaktu na sociálních sítích, zabezpečte své profily před veřejností.
Změňte své návyky. Vyhýbejte se místům, o kterých ví, že je navštěvujete.
Vyhledejte odbornou pomoc, právníky a policii.
Jelikož je od roku 2010 stalkování trestným činem, pronásledovatelům hrozí až rok za mřížemi.
Háčkem v takovém případě je, aby oběť dostatečně dokázala, že se skutečně jedná o stalking a policie případ začala vyšetřovat. Zatímco policie v letech 2010 až 2015 registruje zhruba 500 oznámení za rok, v roce 2017 jich bylo jen 340.
Tolik případů oznámeného stalkingu na policii bylo v roce 2015 ukončeno v prověřování.
zdroj: Policie ČR
Velkou pravděpodobnost, že se policie bude pronásledováním zabývat, mají ti, které pronásledovatel intenzivně obtěžuje déle než 6 týdnů, policii by měli vyhledat všichni ti, jimž stalker vyhrožuje. Stalkeři při jednání s policií pěstují image „normálního“ člověka a oběti rychle ztrácejí důvěryhodnost. Nepomáhají ani jejich obvyklé emocionální reakce, které vedou k tomu, že jsou policií vnímaní jako labilní, a protože stalker se dokáže chovat mnohem víc klidněji a racionálněji, policie nemá jednoduchou situaci k rozluštění a oběti mají problém přesvědčit policii o závažnosti situace. I proto se oběti často obracejí na poradny určené obětem násilí.
Řada případů pronásledování vychází z dřívějších partnerských problémů, kde může pomoci návštěva psychologa či terapeuta.
Stejně tak oběti stalkingu by měly vyhledat odbornou pomoc. Ačkoliv stalkeři většinou nebývají duševně narušení, i pro ty je nutné vnitřně se s odloučením vypořádat a od své bývalé partnerky se „odstřihnout“. I v takových případech terapie pomáhá.
Pronásledování přestává být tabu, lidé se přestávají bát o něm mluvit a vyhledat řešení. K tomu dopomáhají i seriály a filmy, ve kterých figurují postavy v obtížných životních situacích. Různým typům traumat se věnuje také seriál Terapie z dílny televize HBO, který podle tvůrců může mít na diváky terapeutické účinky.
Více zde
